Lykantropie by Rosa Nocturna Lyrics
Proháníš se po stráních, po loukách, jsi pán, po kamenech sedáš
Jsi volný a bystrý, jsi rychlý, jen sám, jsi nemilován
Proč zrovna já v kůži vlčí musím žít
Když má touha naopak je stádo ovcí vzhůru k horám hnát
Jenom hrůzu, strach a děs naháníte
Jak nám dáno bylo tací jsme
Život váš ve znamení osamění
Kdo nám tenhle osud přisoudil?
Po nocích zas nadejdou nová rána
Za luny se pudy probouzí
Odhalí co skryla noc milosrdná
Jsme odsouzení od narození
O dívky si nežádáš, o pravé lásce sníš, rozum a cit ty ctíš
Když máš hlad tak vyvádíš, v člověka, to víš, se nezměníš
Dračí spáry zatínám, to prokletí sám nezdolám
Sic já dělám co dělám, tu dívku v bílém stejně roztrhám
Jenom hrůzu, strach a děs naháníte
Jak nám dáno bylo tací jsme
Život váš ve znamení osamění
Kdo nám tenhle osud přisoudil?
Po nocích zas nadejdou nová rána
Za luny se pudy probouzí
Odhalí co skryla noc milosrdná
Jsme odsouzení od narození
My vás tu nechceme, jste prostě jiní
Někdy jste zvířata, někdy jste lidi
Neznámí tvorové jste nebezpeční
V kraj kam přitáhnete usychá kvítí
Hadí plémě zřím tě, syčíš stále blíž, po hlíně se plazíš
Nová kůže nemůže odejmout tvůj kříž utrpení
Ve dvou tělech jedna duše, to vy svůj šat měníte
Když se hodí jednou kabát, podruhé pak košile
Já v temnu lesa kůži svlékám, na své útlé tělo lákám
Když pak v rouše člověčím, krásná jsem, pány rozbrečím
V zajetí dračích spár zbyli jsme jen my dva
U kůlu svázaná budoucí žena tvá
Za chvíli dechem svým lehce ji pohladím
Než bys ji ublížil v ohni své tělo spal
Oheň mě nezraní, zas bych jen sto let spal
Ukončím trápení své tělo roztrhám
Dva zuby jak šavle do srdce proniknou
Naposled vypustíš kapku jedovatou
Na slunci do mechu lehnu si na chvilku
V lese pak najdete tiše spící dívku
Člověk je bestie, smíchem se zalyká
Jen vítr na stráních chvílemi zavzlyká
Jsme lidé jako vy s city a touhami
Ty, cos chtěl milovat, sám chodíš lukami
Tesáky od krve leč není lidská
Z přervaných tepen proud tvé krve tryská
Pro šelmy oči se slzami nelesknou
Jen ptáci žalozpěv do dálky roznesou
Jsi volný a bystrý, jsi rychlý, jen sám, jsi nemilován
Proč zrovna já v kůži vlčí musím žít
Když má touha naopak je stádo ovcí vzhůru k horám hnát
Jenom hrůzu, strach a děs naháníte
Jak nám dáno bylo tací jsme
Život váš ve znamení osamění
Kdo nám tenhle osud přisoudil?
Po nocích zas nadejdou nová rána
Za luny se pudy probouzí
Odhalí co skryla noc milosrdná
Jsme odsouzení od narození
O dívky si nežádáš, o pravé lásce sníš, rozum a cit ty ctíš
Když máš hlad tak vyvádíš, v člověka, to víš, se nezměníš
Dračí spáry zatínám, to prokletí sám nezdolám
Sic já dělám co dělám, tu dívku v bílém stejně roztrhám
Jenom hrůzu, strach a děs naháníte
Jak nám dáno bylo tací jsme
Život váš ve znamení osamění
Kdo nám tenhle osud přisoudil?
Po nocích zas nadejdou nová rána
Za luny se pudy probouzí
Odhalí co skryla noc milosrdná
Jsme odsouzení od narození
My vás tu nechceme, jste prostě jiní
Někdy jste zvířata, někdy jste lidi
Neznámí tvorové jste nebezpeční
V kraj kam přitáhnete usychá kvítí
Hadí plémě zřím tě, syčíš stále blíž, po hlíně se plazíš
Nová kůže nemůže odejmout tvůj kříž utrpení
Ve dvou tělech jedna duše, to vy svůj šat měníte
Když se hodí jednou kabát, podruhé pak košile
Já v temnu lesa kůži svlékám, na své útlé tělo lákám
Když pak v rouše člověčím, krásná jsem, pány rozbrečím
V zajetí dračích spár zbyli jsme jen my dva
U kůlu svázaná budoucí žena tvá
Za chvíli dechem svým lehce ji pohladím
Než bys ji ublížil v ohni své tělo spal
Oheň mě nezraní, zas bych jen sto let spal
Ukončím trápení své tělo roztrhám
Dva zuby jak šavle do srdce proniknou
Naposled vypustíš kapku jedovatou
Na slunci do mechu lehnu si na chvilku
V lese pak najdete tiše spící dívku
Člověk je bestie, smíchem se zalyká
Jen vítr na stráních chvílemi zavzlyká
Jsme lidé jako vy s city a touhami
Ty, cos chtěl milovat, sám chodíš lukami
Tesáky od krve leč není lidská
Z přervaných tepen proud tvé krve tryská
Pro šelmy oči se slzami nelesknou
Jen ptáci žalozpěv do dálky roznesou